Daegu , SOUTH KOREA, WFG2010 Pomalu se nám světové hry přesouvají v druhou polovinu a náš návrat zpět tisíce kilometrů k našim domovům se blíží, každým dnem když posílám informaci...
Pomalu se nám světové hry přesouvají v druhou polovinu a náš návrat zpět tisíce kilometrů k našim domovům se blíží, každým dnem když posílám informaci o tom jak skvěle si vědou naši sportovci zde na hasičských hrách v Jižní Koreji, mnou projíždí mrazení zad a radost z toho jak zde bojujeme.
Tou nejzajímavější disciplínou, kterou ostatně zde absolvuje skoro každý z naší výpravy, včetně mě, který byť nezávodník za to ale vytrvalý kameraman, absolvuje pokud to časově vychází z každým částečně výběh do místní DAEGU TOWER. Známé T.F.A. je zde rozloženo na čtyři dny, dá se říct, že je to nejdelší ze všech klání. Rozdělení do více věkových kategorií, z nichž každá jedna patří k jednomu dni. První den, jsme všichni plní sil i včetně doprovodného týmu, sestavené s kolegů kteří budou závodit další den či obden. Jdou na start ti nejmladší z nás a nervozita je tu znát. Žádný z nás netuší co nás zde čeká. Představa, že to bude lehký boj nás ani jednoho nenapadá a tak očekávání nemilých překvapení je v očekávání.
Úsměv z našich rozpálených tváří nám bere hned místní klima, které ve stínu míří ke 40 stupňům a po otevření dveří velmi dobře vychlazených taxíků, doplní pohled na překážky na trati, kdy si v jednu chvíli myslíte, že trať stavěli obři ze země obrů, jestli nějaká na světě existuje. Každá ze čtyř disciplín dokonale vystihuje to že se bude jednat opravdu o světový šampionát, který má především povznést ty nejlepší z nejlepších a tak to zde i bude. Bariéra, kterou mnozí z Vás znáte z požárního sportu v násobku krát dvě a něco, samozřejmě doplněná o lano k přítahům, žádný suk pro pomoc a pro dokonalost zjistíte, že uchopení bez rukavic nedává moc šancí se došplhat k vytouženému vrcholu. Trošku naděje pro snadnější z tak náročných disciplín přináší roztahování hadic, které jsou v té úplně první části zdá se lehké a tak kompletní roztažení nebude v koncích tak útrpné. Motání, ale těchto lehkých hadic naopak nutí k dokonalému a pevně staženému založení hadic, kdy obratnější z nás následně ladným šouláním zvládnou obě hadice ve velmi krátkém čase navinout a vhodit do předem určených košů z přepážkou tak aby se další hadice nemačkala s první kolegyní.
Úspěšně zvládáme první úsek s hadicemi, ten druhý už tak klidový nepřipadá a na mých kamarádech je nervozita znát, výběhem k hamrboxu a údery padesátkrát nahoru a dolů se kluci vrací do formy, organizmus se zahřívá na provozní dravou vitalitu a závod teprve nabírá na kvalitě, ostatně hamrbox patří k těm nejčastějším úsekům všech z těchto podobných závodů a tak kluci znaj už své postoje a vylepšení a proto při pohledu na české borce se dá spíš říct, že jsou zde české mlátičky. Za vydatného korejského doprovodu, kdy tušíte, že klečící dobrovolník se snaží počítat a rovněž zjistíte že dopočítal jasným gestem rukama a řevem Vás posouvá k další disciplíně, dle mého nejsložitější na zvolené taktice, figurína která váží něco kolem 85 kg připravená na dřeveném podstavci, přináší chvíle přemýšlení a taktické volby. Dá se říct, že každý z našich využívá možnosti podlézt podnos a hrdě se chopit odnosu figuríny na zádech. Pohledem na dráhu která v tomto úmorném vedru připomíná dálniční tah je u konce zakončena shozem na poněkud větší matraci. Už tak drsný běh se zátěží některé z nás potrápil a tak se klukům občas povede zaškobrtnutí a pak i s pádem figuríny, to se pak těžko tahem doráží až do vysněného cíle.
Rychlejším během a s velkým výdechem se blížíte k té obrovské překážce s lanem v závěsu se zbytky sil a přítahy se škrábavým stylem a ve většině z nás bez problému překoulíte přes ní a někteří parádním skokem do matrací ukončují druhou disciplínu. Je pravdou že nelze zapomenout že při této disciplíně ještě prolézáte něčím co jsem ve videopříspěvku přirovnal ke shozenému nákladnímu prostoru vozidla na místní poměry i velikostně k místním lidem, nicméně pro naše obří a nejen naše obří hasiče je třeba dbát skrčených postojů, ale vcelku tato část je zvládnutelná bez problémů.
Třetí a finální silová disciplína už opravdu brzdí ve tvářích jakýkoliv náznak úsměvu. Lešení postavené před námi které by vyhovovali i větším rekonstrukcím našich domků a že by opravdu počtem použitých skládaných trubek stačilo ukazuje že tvůrce trati si opravdu dostatečně vyhrál, úzké schodiště do vrcholu této disciplíny s kanistry po povrch naplněné pískem, není žádným medem a většině to v poměru kanistr kanistr a svalnaté tělo v šířce schodiště moc nesedí a tak spíš kanistr tělo kanistr v horizontální rozložení vede k taktice jak se poprat s tím náramně úzkým schodištěm. Po výšlapu do nejvyššího patra tohoto monstra Vás čeká výtah 4 ks hadic na laně. Po zvolení dobrého odstupu od hrany lešení a vydatným tempem se dá říct, že zvládnutí hadic pro všechny bezproblémově a tak se opět stejným schodištěm vracíte zpět, je třeba podotknou, že opět se sudy plného písku. Dole Vás čeká ještě perlička na závěr nasazení spoje na lafetu a pak už je pár metrů vás dělí od červeného tlačítka kterým zastavujete svůj čas. Jen tak spíše pro legraci na úvod Vám opět místní dokonale a často vysvětlují že start je to zelené a cíl to červené tlačítko.
Čtvrtou a nejnáročnější pro silovce naopak taktickou pro vytrvalce je věž která nás stále obklopuje při jakémkoliv pohybu po tomto velkoměstu. Někteří z nás zde lehce šprýmují a provokují závodníky s tím, že se z místního parkoviště, kde všechny tři předchozí disciplíny začínají se poběží až nahoru ke schodišti a pak následně výšlap do nejvyšších pater této věže. Po pravdě bylo by to pravdou napsal bych prezidentovy naší republiky aby udělil těmto všem kteří by dorazili do cíle, medaili za vytrvalost a lásku ke sportu. Opravdu žertovně zůstává takhle myšlenka v naších vzpomínkách. Prudký kopec a dle mého odhadu tak kilometr od věže, by zajisté všechny dokonale odrovnalo před schodištěm a tak kyvadlovou dopravou osobními a jedním hasičským terénním vozítkem pendlujeme po celé čtyři dny nahoru a dolů a doprovázíme velmi vydatným řevem naše kamarády na schodišti. Ostatně při pohledu na sestřihy videí sami uvěříte, že mě za kamerou někdy leze mráz po zádech.
Toužebný cíl ve vrcholu této věže, pocit blaženosti a úsměvy na tvářích vašich kamarádu Vám vrací sílu do života a mě sílu do dalších doprovodů a běhů s kamerou za všemi kteří bojují s touto věží. Místní publikum a tým dobrovolníků, kterých je tu dle mého několikrát více než někdy závodníků, je udiven s výkonů našich závodníků. A tak když se z některými potkáváte několikrát za den a co víc po několik dní pak Vám připadá, že už vědí odkud jste a vědí že teď bude nejen rušno na schodišti ale je potřeba i hlídat dobře změřený čas, který končí o něco dříve než většině dalších závodníků.
Světové hry hasičů jsou takovou malou olympiádou jakou znáte určitě všichni, není to jen o naší královské disciplíně o které jsem se v předchozích odstavcích snažil napsat poměrně podrobný popis. První den vyráží někteří na vodní disciplíny a čekají je krátké ale za to výbušné metry ve vodě. Po skončení zjistíte, že ti nejlepší plavci od hasičů plavou na úrovních světových časů. Další skupinka vyráží podpořit našeho kamaráda na kulturistiku a dobře dělá protože při pohledu na hezky zbarveného vyrýsovaného českého borce zjistíte, že máte v tým šampióna, který si zaslouží obdiv a určitě i medaili, bohužel to ale zůstává jen ve vašich myslích, né vždy jsou dle mého názorů pravidla pro všechny stejná a tak i s bramborovou medailí se vracíte s pocitem vítězství zpět na hotel a věříte že další den to určitě klapne. A také že ano, pár zlatých medailí první den, druhý den a mnoho stříbra, bronzu ukazuje, že cesta sem do dalekých krajin nabírá smysluplnosti a že na nás republika může být hrdá. Cyklisté bojují v náročných podmínkách a v některých kopcích jen čeští borci zastávají stále na svých kolech, atletičtí šampiónu při každé disciplíně ukazují že umí a tak i zde padají medaile do klína. SIlovci a svalovci při páce neznají konkurenci a tak při pohledu na jejich výbušná těla vám leze mráz po zádech a taky oprávněně. Bojování i v netradičně sportovních disciplínách jako jsou šachy sklízí rovněž svá ovoce a rovnou ta nejcennější umístění. Pro ty z nás kterým zavazadlo těžklo o sportovní nářadí pak tohle břemeno kompenzují úspěchy. Ostatně jediná žena v naší výpravě nenechává v poměru ženy a muži v pozadí. Úspěchy v podobě stříbrné a bronzové medaile v nás mužích přiměje k obdivu. Máme za sebou polovinu her, mnoho úsměvných chvil, spoustu sportovních i mimo sportovních zážitků. A rádi se s nimi s Vámi podělíme, v dalším článku představím celý náš tým a jaký kraj reprezentují a s jakými výsledky podrobněji ať naši výpravu lépe poznáte, přejeme Vám hezký den a děkujeme za Vašeho ohlasy a obrovskou podporu kterou na facebookovém účtu hasičské televize formou příspěvků přinášíte, za všechny co jsme zde obrovské díky všem.
Zdeněk Hošák
hasici150.tv
